AMNIODERM® tkáň, která daruje život dvakrát

Bionáplast AMNIODERM® je přípravek z lidské amniové membrány, vyvinutý pro použití na chronické rány.

Mechanismus účinku

AMNIO pro chronické rány na bázi amniové membrány je zcela biologického původu. Obsahuje velké množství proteinů, růstových faktorů, cytokinů a dalších specifických molekul přítomných v perinatálních tkáních. AMNIO pro chronické rány zpracováváme patentovaným procesem AmniPur®, který zachovává důležité biologicky aktivní složky a přirozenou strukturu tkáně (která následně tvoří lešení pro vlastní buňky pacienta), a zároveň zajišťuje naprostou bezpečnost finálního produktu pro organismus. AMNIO pro chronické rány podporuje epitelizaci, usnadňuje migraci buněk epitelu, podporuje novotvorbu cév, je neimunogenní, redukuje jizvení, má protizánětlivé a antibakteriální účinky, zároveň slouží jako krytí rány, plní bariérovou funkci.

Amniová membrána výrazně redukuje vysušování rány, poskytuje mechanickou podporu a představuje strukturu, která umožňuje uchycení, motilitu a proliferaci epiteliálních a mesenchymálních buněk.

Amniová membrána chrání volná nervová zakončení v ráně a redukuje koncentraci prozánětlivých a algických cytokinů a peptidů, což výrazně přispívá k redukci bolestivosti v místě rány.

Amniová membrána obsahuje a uvolňuje Interleukin 10 (IL-10), který má nejvýraznější protizánětlivý efekt, a dále trombospondin-1, antagonisty receptoru pro Interleukin 1 (IL-1) a tkáňové inhibitory metaloproteáz (TIMPs, tissue inhibitors of metalloproteinases).

Jeden z povrchů amniové membrány je neadhezívní, brání přerůstání fibroblastů a redukuje tedy tendenci k nežádoucím srůstům a vazivovatění. Kyselina hyaluronová přítomná v amniové membráně rovněž inhibuje vznik nadměrné fibrotizace.

Amniová membrána do rány uvolňuje řadu angiogenních faktorů, zejména bFGB (Fibroblast Growth Factor-basic), TGF-ß (Transforming Growth Factor- beta), které podporují novotvorbu cév v oblasti hojící se rány. Neoangiogeneza augmentovaná amniovou membránou výrazně urychluje proces regenerace.

Amniová membrána obsahuje desítky typů růstových faktorů, přičemž řada z nich přímo a výrazně podporuje epitelizaci. Jde zejména o epidermální růstový faktor (EGF), keratinocytový růstový faktor (KGF) a růstový faktor hepatocytů (HGF), které podporují a aktivují migraci, proliferaci a diferenciaci buněk epitelu.

Amnion neexprimuje transplantační antigeny (HLA-A, B, C) a neindukuje imunitní odpověď organismu příjemce.

Indikační skupina

Chronické rány, jsou rány nevykazující tendenci k hojení při adekvátní terapii po dobu 6–9 týdnů. U chronických ran je narušený standardní reparativní proces hojení. Nejčastější příčinou vzniku chronických ran jsou infekce, přidružená onemocnění či základní zdravotní stav pacienta. Mezi typy chronických ran se řadí především rány asociované se syndromem diabetické nohy, bércové vředy, proleženiny (dekubity), nádory s vředovitým rozpadem, komplikovaně se hojící pooperační rány.

Diabetická noha je častou a medicínsky závažnou komplikací DM s významným sociálně-ekonomickým dopadem, stejně tak s dopadem na život pacienta. Je nejčastější příčinou amputace na dolních končetinách a spojuje se s mortalitou na úrovni onkologických onemocnění. Podle mezinárodního konsenzu (1) je až 70 % netraumatických amputací dolních končetin provedeno u diabetiků. V 85 % předchází amputacím dolních končetin u diabetiků ulcerace, které jsou potenciálně léčitelné. V ČR bylo ke konci roku 2012 postiženo syndromem diabetické nohy 43 248 osob (3). Roční incidence ulcerací na nohou u diabetiků (tj. počet nově vzniklých případů v daném roce) se ve světě udává mezi 2,2-5,9 % (2), avšak rekurence tohoto onemocnění v prvním roce po zhojení ulcerace je mezi 30-40 % (1), a do tří let od zhojení je riziko rekurence téměř v 60 % (4). Kumulativní riziko syndromu diabetické nohy během svého života má až 25% pacientů s diabetem (2), což představuje v naší republice více než 200 000 diabetiků.

(1) Bakker K, Apelqvist J, Lipsy B et al. on behalf of the International Working Group on the Diabetic Foof (IWGDF). Prevention and management of Foot Problems in Diabetes Guidance Documents and Recommendations 2015, website www.iwgdf.org

(2) Apelqvist J. Epidemiology of diabetic foot disease and etiology of ulceration. In: Hinchliffe R, Schaper N, Thompson M et al. The diabetic foot. London: JP Medical Publishers 2014:3-9

(3) Ústav zdravotnických informací a statistiky 2012

(4) Dubský M, Jirkovská A, Bem R et al. Risk factors for recurrence of diabetic foot ulcers: prospective follow-up analysis in the Eurodiale subgroup. Int Wound J. 2013; 10: 555-61

Partners